Kronika

                   !!!!!   SDRUŽENÍ PIVNÍHO PŘÁTELSTVÍ !!!!!

Zajímavý název. Na první pohled to vypadá, jako by pár jedinců, ani ne kamarádů, se sjednali na spolčení za účelem vypít několik piv, v kolektivu lidí, kterým je jedno, o čem se bavit, mluvit, vtipkovat, kecat atd...

Není to tak úplně pravda, i když ve většině případů lze z takovouto teorii,a to mocně souhlasit.

Naše SPP kzk je trochu o něčem jiném. Taky si zajdeme na to pivečko, taky se někdy opijeme, ale co je pro Nás důležité, snažíme se, a zatím se nám to daří, stát u sebe za jakýchkoliv okolností.

Naše sdružení se skládá z členů stálých (nelze jiných mít, vysvětlím později) a abych neurazil, tak jsou to jména dle abecedy: Karel, Kazek, Zygi.

A teď vysvětlím závorku proč nelze jiných mít..!!??

Jednoduše, založili jsme toto sdružení my tři a jinak to nebude.

Založili jsme toto sdružení za účelem kontinuity vztahů, pomocí a jistoty že z nás tří není nikdo sám.

Založili jsme toto sdružení za účelem pořádání ,,schůzí", které nás nutí, za jakýchkoli podmínek se na ,,schůzí" dostavit a těšit se (bez násilí) na setkání se svými souputníky.

Za dobu, kdy jsme se domluvili na založení tohoto spolku, jsme už všichni zjistili, že to opravdu stojí zato, že nikdy na nic nejsi sám a věříme v ten nádherný pocit vzájemnosti.

Nebudu tady vysvětlovat, kolik pomocných rukou, kolik času a kolik chutí k pivečku, ověnčenému vzájemným vztahem jsme si dali (vedlejší člověk to nepozná) a peníze které jsme si vzájemně ušetřili..!!??

To víme jenom MY !!!

A rádi o tom někomu povykládáme třeba u pivečka.

                          PROČ???????????????????????????

Protože nejsme uzavřená parta, nezamkli jsme se pro sebe, rádi se potkáváme se svými přáteli i s novými lidmi, ale taky si chráníme svoje soukromí.

Zná nás spousta lidí, ale nechceme z našeho sdružení udělat politickou stranu. Chceme být samy pro sebe a pro své potřeby.Není to tak úplně pravda, poněvadž do svých řad rádi příjmeme uchazeče, lidi, sice ne jako členy (naše sdružení bude a má pořád tři členy), ale jako sympatizanty. Myslím že titul sympatizant je velice výstižný, poněvadž narozdíl od politiků je vždy možno couvnout. HA HA HA...

Ale teď vážně, určitě se budeme držet našeho statutu, který je vyjádřen na naší legitimaci.

Podotýkám že legitimace není přenosná, je zničitelná a obnovitelná (ale pouze na zakládajícího člena), ale jinak jsme otevřeni pro hodně otevřených a charakterních lidí.

 Naše sdružení je seskupení tří odhodlaných lidí si pomáhat dát si co můžeme a bez kompromisně spolu vycházet.

Sekretářka:Krystyna a Autor:Kazek Kondziolkowie

Akce

Vzorní otcové - a rodičky ať si myslí co chtějí. (SPP)

       V polovině prázdnin jsme se (SPP) domluvily, že uděláme akci také i pro děti (tj. děti členů SPP). Akce se uskutečnila k nelibosti okolního společenství, některých nepřejících osob, ale přesto jsme trvali na svém a na víkend dne 16-18. 07.2010 jsme se sešli na zahradě v Horní Suché. Tam bylo vše nachystáno a už se jenom čekalo na plný odvaz, tj. vypuknutí akce započaté příjezdem účastníku. Teď bych chtěl seznámit vážené čtenáře o počtu jménech zúčastněných osob:

         Zygi   + Ondrášek Kokotkovi

         Karlík + Světlanka

                      Stelinka        

                      Artík (Artur) Plesnikovi

         Kazik  + Krystynka Kondziokovi

    Vše začalo přivítaní zúčastněných na zahradě, ale ještě před tím se první dva otcové i s dětma setkali na nádraží v Karviné a prožili nádherný (a to nemyslím výsměšně) výlet a cestu vlakem do Českého Těšína a následně do Suché. Děti opravdu byly nadšené.

Po této jejich krásné cestě jsme se setkali na zahradě a okamžitě začala zábava od přivítání až po nocleh, ale nechci to tak rychle ukončit, proto se trochu rozepíšu.

Po jejich příjezdu bylo přivítání a taky jsme se trošku museli ubytovat. K + K čili domácí měli jistou chatu a další si začali stavět stany. Stany byly opravdu dva, Z + O měli jeden a K + S + S + A taky měli jeden. Po stavařských pracích jsme si všichni šli odpočinout, a tak jsme posedali okolo stolu, a popíjejíc nealkoholické nápoje a RADKA jsme se věnovali výchově a vzdělávání dětí.

Pak přišel na řadu bazén, fakt jsme se vycachtali. Potom děti měly solární masáž, čili seděli houpacích židlích a vyhřívali se na sluníčku a bylo jim opravdu moc fajn ….

Začíná se smrákat, děti se oblečou do tepláků, otcové rozdělávají oheň a chystají přísady k večeři. KONEČNĚ!!! Celá akce je zaměřená na opékání párků a teprve až teď k tomu dochází. Otcové měli trpělivost, a děti potěšili tím, že opíkání se uskutečnilo opravdu až za tmy. NÁDHERA!!! Děti se bavili, těšili a taky měli chuť na jídlo .

Některé párky spadli do ohně. Ale všem moc chutnalo. Opravdu dali jsme si do nosu. FANTASTICKÉ!!! Je třeba jít spát. Začínáme se rozcházet. Oheň uhasíná, rozešli jsme se do svých ,,domovů“ , je noc.

Ráno se budíme a jsme zas všichni po hromadě. Bohužel počasí nám nepřálo (lilo jak z konve) tak jsme se zdržovali všichni c chajdě. Tátové se zase snaží o veškeré pohodlí dětí, a tak i v dešti vaříme na ohni políčivčku, husťovičku, gulášovičku, k jídlu i k zahřátí. Veřte nebo ne dětem opravdu chutnalo (nám taky). Pak už se schyluje k odchodu a tím ke konci akce. ALE OMYL!!! Na zahradě jsme udělali pořádek a šli na vlak, kde nás čekalo další dobrodružství.

Tak. a konečně chci dokončit příběh který jsem začal psát před několika měsíci. Jedná se o Den dětí a konkrétně vratnou cestu ze Suché do Karviné. Takže zkusím navázat na prvotní děj.

Uklidili jsme vše po nás, zahrada i chata zůstali celé a neporušené a vydali jsme se na vlak směr Český Těšín. To se nám povedlo bez jakýchkoli problémů. V Těšíně jsme přestupovali na další spoj do Karviné. Tam se potkávali dva rychlíky do Prahy, jeden přes Karvinou a druhý přes Havířov. Byli jsme 100% jistí že nasedáme do správného vlaku. Přišla průvodčí a požadovala lístky, z úsměvem na rtu a z pozdravem ,,ŽIVOT JE HOŘKÝ BOHUDÍK“ jsme předložili lístky za všechny účastníky zájezdu směr Karviná. Paní průvodčí nám taky s úsměvem na rtu sdělila že tento vlak směřuje do Havířova. Mohl bych se rozepisovat o dohadech, hádkách a různému přesvědčování…

Ale opravdu jsme jeli do Havířova. Prostě jsme si spletli vlak. Dětí z toho měli bžundu, a my dospěláci velkou hlavu, ale nedalo se nic dělat. Prostě a jednoduše, jízdou vlakem, jsme ukázali dětem párkrát (zepředu i zezadu, z leva i zprava) naší zahradu a konečně jsme se dostali do centrální stanice Český Těšín. Z této stanice jsme po nějaké odmlce se dostali konečně do Karviné. Teď když na to vzpomínám obdivuji Karlíka jelikož, ten po velice obětavém výkonu na Dne Dětí. spp musel jít na noční šichtu.

Tímto bylo uzavřeno naše úsilí a také se ukončila akce ,,vzorní otcové“. Myslím si, že jsme udělali vše pro úspěch této akce a nejlepším měřítkem je ohlas dětí které by už chtěli jet znovu a užívat si nádherného dne.

FEJETON do kroniky

Zase o nás

Opět se chci vyjádřit o nás. Zasekl jsem se na naších akcích, které se v loni moc podařily, ale věřte mi není to celá činnost SPP. Následují výpomocné akce pro nečleny buď fyzicky náročné (natáhnout elektřinu, vymalovat, přestěhovat atd…) nebo intelektuálně (napsat dopis, psychicky podržet, nebo jenom slovem poradit atd…). to je pro nás normální.

Jsme prostě sví a nehledíme na čas, finance a potřeby jiných (tím nechci říci že kašleme na rodiny), pro nás je důležité že můžeme pomoct.

To je naše hlaví deviza. Jsme prostě svoji.

Snažíme se (my jsme 3 a na to nikdo nikdy nemůže sáhnout) svoje vztahy vyvést i navenek. Nechceme politikařit, nechceme dělat chytráky ani nikomu říkat jak se má chovat.

Ale – chceme si pomáhat, chceme aby o nás lidi věděli a chceme aby se nás nikdo nebál spíš naopak, OSLOVUJTE NÁS!!!.

Kromě našeho motta ,,život je hořký bohu dík“ máme ještě jedno ,,nechtěj být sám, patříš mezi lidi“. Naše myšlenky patří všem kteří s naším názorem méně více souhlasí samozřejmě že se o své kamarádství a přátelství nenecháme vzájemně okrádat. Jedná se o službu za službu (z naší strany tj. SPP.) vracíme jí víc než dost, ale jsou lidi kteří zneužili této naší ,,nabídnuté ruky“.

Třeba Zygi- přišel svou důvěrou už o hodně peněz. Je to opravdu zneužití. To se nám ani trochu nelíbí a musíme si chránit naší pověst. Je třeba s tím něco udělat.

Naše SPP drží po hromadě a stojíme si jeden za druhým. Je to všechno založeno na moc emotivních základech .

Musím se zdržet věci týkajících se soukromých záležitostí , to vždy zůstává jen v mysli členů SPP . Na to pamatujte a ať vám všem chutná .

Život je hořký , Bohu dík .

Vězte , všichni kteří máte chuť číst tyto řádky , zase se někdy ozveme nebo se

 Setkáme „oko v oko „                                                  Zdař RADEGAST

                                                                                      Váš Žízník - kronikář

Činnost SPP 2011

No tak nazdar !!!
Máme tady rok 2012, a je to ta nejlepší doba k troše nostalgie a k ohlédnutí za rokem 2011 z hlediska SPP. Jelikož jsem už dlouho nic nenapsal, vynasnažím se teď popsat celý loňský rok jak šel a kráčel v naších řadách. Začali jsme pár schůzema, které jsou částečně popsáne v naší kronice. Něco napsal Karel, něco já, ale důležité je že jsme se vůbec něčemu věnovali, a že jsme na sebe nezapomněli. Teď si vzpomínám že jeden z mých posledních příspěvků se týkal nového piva na trhu RADEGAST 16. Nevím jestli se tento mok uchytil, ale my jsme zůstali věrní našemu RADKU 12. A teď trošku chronologicky. Leden až červen probíhaly schůze dle návhrhu Zygiho, kterého jsme určili organizátorem a synchronizátorem našich setkání. Na těchto schůzích jsme projednávali činnost naší organizace, a hlavně vzájemnou výpomoc v naších rodinných potřebách a to se taky velice důsledně dodržovalo a dodržuje, jelikož vedle našeho pravidla ,,JEDEN VEDLE DRUHÉHO A DRUHÝ VEDLE PRVNÍHO" nelze jinak , tímto chci naznačt že opravdu pořád držíme pohromadě.
A teď už se budu věnovat naší nejnádhernější, a už můžu napsat tradiční akci - Den vzorných otců. Loni (píši to už v roce 2012) jsme se domluvili na termínu 16 -18.7. 2011 . Všimněte si, že oproti roku 2010 jsme DVO prodloužili o jeden den a taky se to moc a moc vyplatilo. Proč ??? Hned vysvětlím. Rok 2011 byl rokem bez hezkého počasí, co se léta týče. Prakticky celé léto, to jest červenec až do poloviny srpna pršelo. V červenci byly hezké, slunečné pouze tři dny a to 16, 17, 18,. Každý kdo sledova loňské léto musí mně dát za pravdu a nám to vyšlo na 100%. Fakt, bylo až neuvěřitelně přesné a fantastické naplánování.

Loňského DVO se zůčastnili tito lidé: Zygi + Honzík a Ondra Kokotkovi,
Karlík + Světlanka, Stelinka, Linduška, Artur Plesníkovi
Kazek+ Krystynka Kondziolkovi
A čestný host Terka Vajtrová (všichni doufáme že od letošního roku už stálý člen)         

Už cesta na zhradu proběhla fantasticky, jelikož jsme auta nechali doma (samozřejmně že zahrada byla už předtím patřičně zásobená) a jeli jsme všichni vlakem. Už na nádraží v Karviné jsme měli všichni perfektní náladu a byli jsme plni očekávání dalšího průběhu děje. Pořád podotýkám že ještě stále pršelo a vše bylo nasáklé vodou. Proto po příjezdu na zahradu jsem navrhl, že můžou spát všichni v chajdě (nějak by jsme se tam poskládali). Odpovědí mi bylo lehké pohrdání, a také ubezpečení, že nejeli sem proto aby žili jako v paneláku, ale že si chtějí užít trochu přírody. Nádhera, měl jsem z toho trochu strach poněvadž pořád ještě pršelo. Ale přece jenom postavili stany, nachystali se na noclech a pršet přestalo, dokonce vylezlo sluníčko a začalo být hezky - to se fakt stalo. Chytili jsme se vaření, grilování, začali jsme hrá různé hry, a tady se stal první úraz. Zvědavý Honzík, kterýž neusedí na jednom místě ani vteřinu, běhaje po zahradě, příběhl k foliovníku, strhl na sebe vypletený rám, kterým byl zabezpečen vstup do foliáku. Tento rám se mu zastavil na hlavě čimž způsobil hlubokou, krvácející a tržnou ránu na jeho hlavě. Samozřejmně přeháním, šlo jen o poškrábání pokožky. Druhý den jsme měli naplánovaný výlet, tak jsme šli na přehradu (Těrlickou) jde se tam cestou - necestou, polem - nepolem, lesem - nelesem atd., ale my jsme to zvládli. Hlasitým pokřikem jsme se navzájem upozorňovali na možná nebezpečí. Když se blížo auto, křičeli jsme na sebe upozorňujíc na blížící se na nějaké těleso. ,,Těleso" píši záměrně, protože po chvíli začali lítat hlášky typu: Pozor, kolo, pozor krásná cyklistka., pozor cokoliv, pozor už ani nevím proč řvu. Děti měly velkou radost ze vžech zážitků. Tady musím napsat jeden opravdu důležitej, ukazující jak se staráme vzorně všichni o všechny. Na přehradě jsem vzal Artura do vody, trochu jsme se cákali, trochu snažili plavat, ale hlavně jsme si hráli. Po sléze jsem si chtěl zaplavat sám, a tak jsem postavil Artura ke břehu v domění že je vše v pořádku. Ale přece jenom výška hladiny vody mu sahala cca do prsou (přece jenom je o něco menší než já) . V domění že je vše v pořádku jsem se vrhnul do hlubin přehrady skokem plavmým k pokoření Těrlické přehrady, abych si dokázal že ještě něco umím a něco vydržím. Ale zamnou, po měm skoku se vytvořila vlna (malá tsunami), která strhla Artura do své moci, Atík se stal obětí osudu a hledal všemocně možnost záchrany, lapaje po dechu. Klidný otec, který stal na břehu, vidě koutkem oka co se děje, v absolutním klidu a celkem bez větších emocí, prohodil velice ležérně větu
,,Krystynko, vytáhni ho". Krystynka se nebojácně vrhla do vírů peřejí a s nasazením vlastního života......
Ano, Krystyna vlezla do vody cca po pás chytla Artura za ruku a vytáhla ho z vody. I když celá příhoda vypadala dost napjatě nic se nestalo. Pak jsme šli všichni střídavě na oběd. Po obědě jsme se vrátili na zahradu, kde opět probíhalo grilování a dělili jsme se dojmy z krásného dne¨. Neděle proběhla opět zdařeně už bez větších příhod. Začali jsme balit věci a chystali se na odjezt, čímž v podstatě celá naše akce DVO skončila. Budeme mít opravdu na co vzpomínat. A už teď se těšíme na letošní léto.

Další akcí byly narozeniny na zahradě o kterých se rozepisovat nebudu, ale chtěl by touto cestou poděkovat klukům za nejenom krásně strávený čas, ale i za práci kterou tam vykonali, to jest výměna plotu kolem celé zahrady.
Pak probíhaly už jenom další schůze a neformální setkání.
Tímto bych ukončli popis našich akcí za rok 2011. Doufám že letošní budou taky tak zdařené.
S tradičným pozdravem ,,ŽIVOT JE HOŘKÝ, BOHU DÍK" vzhůru do roku 2012

Váš žízník, kronikář
Kazek Kondziolka
a jeho sekretářka
Krystyna Kondziolková